F / febrŭo
verb transitive

febrŭo

2nd PP febrŭāre · 3rd PP februātum · conj. 1st
to purify; expiate
perf., ātum, 1, v. a. februum, to purify, expiate (ante-class.): in eorum sacris liba cum sint facta, inicere solent farris semina ac dicere, se ea februare, id est pura facere, Varr. ap. Non. 114, 22; cf. Varr. L. L. 6, § 13 Müll., and Paul. ex Fest. p. 85, 13 sq. Müll.; v. also februum.