O / ob-nūbo
verb transitive

ob-nūbo

2nd PP ob-nūbere · 3rd PP psi · 4th PP ptum · conj. 3rd
to veil, cover
v. a., to veil, cover (very rare; syn.: velo, induo, amicio).
Absol., to veil the head
Lit.: LICTOR, CONLIGA MANVS, CAPVT OBNVBITO, ARBORI INFELICI SVSPENDITO, an old formula ap. Cic. Rab. Perd. 4, 13: flammeo caput nubentis obvolvatur, quod antiqui obnubere vocarint ... legem jubere caput ejus obnubere qui parentem necavisset, quod est obvolvere, Paul. ex Fest. p. 170 Müll.; Liv. 1, 26; Val. Fl. 2, 254: ca put tempestate, Sil. 11, 259: comas amictu Verg. A. 11, 77.—Absol., to veil the head obnubit, caput operit, Paul. ex Fest. p. 184 Müll.—*
by extension
Transf.: mare terras obnubit, Varr. L. L. 5, § 72 Müll.