P / prae-lĭgo
verb transitive

prae-lĭgo

2nd PP prae-lĭgāre · 3rd PP prae-lĭgāvi · 4th PP prae-lĭgātum · conj. 1st
To bind on before; to bind
To bind on before, to bind: arida sarmenta praeligantur cornibus boum, Liv. 22, 16: cauda pecoris quam arctissime praeligata, Plin. 29, 2, 10, § 38: salice marginem, id. 17, 14, 24, § 109.—
To bind around; tie about
To bind around, tie about a thing: statuae coronam candida fascia praeligatam imponere, Suet. Caes. 79: pars palmitis praeligata, Plin. 17, 22, 35, § 180: linum, quo praeligata infra caput vipera pependerit, id. 30, 5, 12, § 40.—
by extension
To bind up; tie up
To bind up, tie up: os praeligatum, Cic. Inv. 2, 50, 149: vulnera nodo Herculis, Plin. 28, 6, 17, § 63.—
To cover; veil
To cover, veil: vestibus capita, Petr. 102, 16.—
to bind; fetter; charm figuratively
Trop., to bind, fetter, charm: o praeligatum pectus! bound up, i. e. obdurate, Plaut. Bacch. 1, 2, 28.