B / bĕātĭfĭco
verb transitive

bĕātĭfĭco

2nd PP bĕātĭfĭcāre · conj. 1st
beatus-facio
to make happy; to bless
to make happy, to bless (post-class.), Aug. Trin. 14, 14; Vulg. Isa. 9, 16; id. Jacob. 5, 11.